| YouTube Channel

परमेश्वर (paramezvara)

 
शब्दसागरः
English
परमेश्वर
m.
(-रः)
1. The Supreme Being.
2. SĪVA.
3. VISHṆU.
f.
(-री)
DURGĀ.
E.
परम best, ईश्वर lord.
Capeller Eng
English
परमेश्वर
m.
a rich or noble lord, a prince or king
(abstr. °ता
f.
, °त्व
n.
)
also =
prec.
&
E.
of
sev.
gods,
f.
E.
of Durgā.
Yates
English
परमे_श्वर (रः) 1.
m.
The Supreme (Be-
ing).
Shiva
Vishnu.
f.
(री)
Durgā.
Spoken Sanskrit
English
परमेश्वर - paramezvara -
m.
- jaina
परमेश्वर - paramezvara -
m.
- Supreme Being
परमेश्वर - paramezvara -
m.
- supreme lord
परमेश्वर - paramezvara -
m.
- god
Wilson
English
परमेश्वर
m.
(-रः)
1 The Supreme Being.
2 ŚIVA.
3 VIṢṆU.
f.
(-री) DURGĀ.
E.
परम best, ईश्वर lord.
Monier Williams Cologne
English
परमेश्वर
m.
the supreme lord, Supreme Being, God
of Viṣṇu
of Indra
of any eminent prince or illustrious man,
MBh.
Kāv.
&c.
(cf.
RTL.
35
&c.
)
a Jaina,
L.
N.
of sev. authors (°रीय
n.
a work of P°),
Cat.
परमेश्वर
n.
(sc. लिङ्ग)
N.
of a Liṅga sacred to Śiva,
Cat.
Macdonell
English
परमेश्वर parama‿īśvara,
m.
mighty or supreme 🞄lord, prince
God: -tā,
f.
, -tva,
n.
🞄sovereignty, lordship.
Hindi
Hindi
हे सुप्रीम भगवान
Shabdartha Kaustubha
Kannada
परमेश्वर
पदविभागः - > पुल्लिङ्गः
कन्नडार्थः - > ವಿಷ್ಣು/ಪರಮಾತ್ಮ
परमेश्वर
पदविभागः - > पुल्लिङ्गः
कन्नडार्थः - > ಪರಶಿವ/ಮಹಾದೇವ
विस्तारः - > "शूली दक्षाध्वरारातिः कामारिः परमेश्वरः" वैज०
परमेश्वर
पदविभागः - > पुल्लिङ्गः
कन्नडार्थः - > ಇಂದ್ರ
परमेश्वर
पदविभागः - > पुल्लिङ्गः
कन्नडार्थः - > ಸಾರ್ವಭೌಮ/ಚಕ್ರವರ್ತಿ
L R Vaidya
English
parama-ISvara {% m. %} 1. an epithet of Vishṇu
2. of Indra
3. of Śiva
4. the supreme being.
Aufrecht Catalogus Catalogorum
English
परमेश्वर poet. Skm. Quoted as a poet in Kavīndra-
candrodaya.
परमेश्वर
Āryabhaṭasiddhāntaṭīkā.
परमेश्वर pupil of Rudra:
Sūryasiddhāntavivaraṇa. Whish 135. He wrote
Commentaries on the Laghubhāskarīya, Mahā-
bhāskarīya and its C., and on the Līlāvatī.
Indian Epigraphical Glossary
English
Parameśvara (IE 8-2
EI 29, 30
CII 3, 4), an imperial
title
one of the technical titles of paramount sovereignty closely
connected with Māhārājādhirāja and Paramabhaṭṭāraka.
Lanman
English
parameśvara, m. supreme lord. [īśvara.
]
अभिधानरत्नमाला
Sanskrit
ईशान
ईशान, शशिशेखर, पशुपति, शूली, शिव, शङ्कर, शर्व, शम्भु, उमापति, गिरिश, श्रीकण्ठ, उग्र, हर, सर्वज्ञ, त्रिपुरान्तक, त्रिनयन, रुद्र, कपर्दिन्, भव, भूतेश, परमेश्वर, अन्धकरिपु, दक्षाध्वरध्वंसकृत्, स्थाणु, स्रष्टृ, धूर्जटि, वामदेव, कामध्वंसिन्, व्योमकेश, कपालिन्, नीलग्रीव, वह्निरेतस्, पिनाकिन्, भीम, भर्ग, कृत्तिवासस्, वृषाङ्क, अहिर्बुध्न, विरूपाक्ष, शिपिविष्ट, गणाधिप, गङ्गाधर, महादेव, मृड, नीललोहित
ईशानः शशिशेखरः पशुपतिः शूली शिवः शङ्करः,
शर्वः शम्भुरुमापतिश्च गिरिशः श्रीकण्ठ उग्रो हरः
सर्वज्ञस्त्रिपुरान्तकस्त्रिनयनो रुद्रः कपर्दी भवो,
भूतेशः परमेश्वरोऽन्धकरिपुर्दक्षाध्वरध्वंसकृत् ११
स्थाणुः स्रष्टा धूर्जटिर्वामदेवः,
कामध्वंसी व्योमकेशः कपाली
नीलग्रीवो वह्निरेताः पिनाकी,
भीमो भर्गः कृत्तिवासा वृषाङ्कः १२
अहिर्बुध्नो विरूपाक्षः शिपिविष्टो गणाधिपः
गङ्गाधरो महादेवो मृडः स्यान्नीललोहितः १३
verse 1.1.1.11
page 0003
Mahabharata
English
Parameśvara (“the Supreme Lord”, often identified with Brahmán, Śiva, or Vishṇu (Kṛshṇa, Nārāyaṇa): III, 8353 (Kshetrajñaḥ = Kṛshṇa)
V, 3870 (= Kāla)
VI, 1348, 2941 (= Kṛshṇa)
XII, 2398 (Nārāyaṇaṃ), 12875 (= Nārāyaṇa), 13005 (do.)
XIII, 595 (= Śiva), 792 (do.), 795 (do.), 797 (do.), 842 (do.), 913 (do.), 922 (do.), 1119 (do.), 1360 (do.), 3621 (Brahmā), 6908 (identified with Kāla), 6990 (Vishṇu's 1000 names)
XIV, 1320, 1592 (= Kṛshṇa).
शब्दकल्पद्रुमः
Sanskrit
परमेश्वरः,
पुं,
(परमश्चासौ ईश्वरश्चेति ।) शिवः ।इति हलायुधः
(यथा, महालिङ्गार्च्चनतन्त्रेशिवशतनाम प्रकरणे, --“सहस्रारे महापद्मे त्रिकोणनिलयान्तरे ।विन्दुरूपे महेशानि ! परमेश्वर ईरितः
”)विष्णुः यथा, --“इदन्तु द्वादशं प्रोक्तं पत्रं वै केशवस्य हि ।द्वादशारं तथा चक्रं यन्नाभिद्विभुजं तथा
त्रिव्यूहन्त्वेकमूर्त्तिश्च तथोक्तः परमेश्वरः ।”इति वामने ५८ अध्यायः
(स्त्रियां ङीप् दुर्गा यथा, --देवीभागवते ३० ७० ।“देवकी मथुरायान्तु पाताले परमेश्वरी
”)
वाचस्पत्यम्
Sanskrit
परमेश्वर
पु०
कर्म० जगत्सृष्ट्यादिकारके सगुणे त्रिमू-र्त्तिके ब्रह्मणि चक्रवर्त्तिनि नृपे शिवे हला०४ विष्णौ
Capeller
German
परमेश्वर
m.
hoher Herr, Fürst
Bein.
mehrerer Götter.
f.
höchste Frau,
Bein. der Durgā u. Sītā. Abstr.
°ता
f.
,
°त्व
n.
Oberherrlichkeit.